Zprávy KPP

Otiskujeme část žádosti odbojového pracovníka Františka Klapky ze Sezemic o odškodnění z roku 1966. Za možnost zveřejnění tohoto dokumentu děkujeme ing. Janu Linhartovi, předsedovi KPP.

Tento muž působil v době okupace v Pardubicích jako příslušník místní služebny gestapa. Bezesporu nebyl kladnou postavou, nicméně je užitečné si ho po více než padesáti letech připomenout. Ve Státním oblastním archivu v Zámrsku jsou o něm a i o dalších záležitostech válečných let z Pardubic materiály, vzpomínky pamětníků atd. (1).

Do konce června 1942 ukončila v podstatě pardubická služebna německé tajné státní policie (gestapo) zatýkání pomocníků čsl. výsadkové zpravodajské skupiny Silver A z okresu Pardubice, ze které v těchto dnech byl naživu už jen radista Jiří Potůček ? Tolar, užívající také dalšího krycího jména Procházka.1) Dál trvalo stanné právo, dál pokračovaly masové popravy. V průběhu první dekády července 1942 došlo u pardubického Zámečku k popravám ve čtyřech ?popravčích? dnech, tj. prvního, druhého, třetího a devátého července t. r. Poslední den poprav ? 9. 7. 1942 ? znamenal násilné ukončení života patnácti českých lidí z oblasti kolem Červeného Kostelce na okrese Náchod (Bohdašín ? Končiny), kam se po 18. červnu uchýlil J. Potůček ? Tolar ve snaze dál pokračovat ve svém úkolu radisty Silver A. Tato poslední poprava u pardubického Zámečku se…

V červenci 1931 se ustavila též jednota Národní obce fašistické (NOF) v Přelouči. 12. července se v tamním hotelu JELEN, jehož nájemcem byl Josef Kreibich (Přelouč čp. 27) konala od 10 do 11 hodin důvěrná schůze NOF, na níž župní organizátor a jednatel NOF v Pardubicích Kučera agitoval pro založení jednoty v Přelouči. 27) Podle ?Stráže říše? (č. 29) z 22. července 1931 se jeho agitace zdařila, neboť v Přelouči se skutečně ustavila jednota v čele s náčelníkem Josefem Škopkem, poddůlním ve Chvaleticích (bytem Morašice čp. 7). Místonáčelníkem se stal nadlesní z Litošic Václav Hobler (Litošice čp. 1), tajemníkem kancelářský oficiál vojenské správy Václav Hrabaň z Přelouče (Lipinská ul. čp. 744), který schůzi 12. července předsedal, za pokladníka byl vybrán Otakar Růžička (Václavské náměstí čp. 170). Ve výboru NOF v Přelouči zasedli dále…

Křiženeckého palác bývalé Občanské záložny na náměstí T. G. Masaryka v Přelouči patří stále mezi nejvýznamnější stavby z přelomu 19. a 20. století v tomto městě, ne-li v celém východočeském regionu. Nepochybně k tomu přispěla i náročná obnova fasády vč. střechy, a to záhy po ?sametové revoluci?. Zvláště nová fasáda jako by prozářila celé náměstí. Budova nyní připomíná spíše mladou nevěstu v krásných svatebních šatech než stoletou pamětnici.

Uplynulo již více týdnů, kdy se ?Pardubice? opět vrátily do éteru. Dne 4. března 2002 bylo slavnostně otevřeno v Pardubicích v ulici Anežky České nové pracoviště krajového vysílání Českého rozhlasu. Studio má profesionální obsazení a je vybaveno novou moderní technikou. Současné vysílání má zatím jen vymezené určité časové prostory a dělí se o čas i kmitočet se stanicí Hradec Králové. V blízké budoucnosti se však má vše upravit tak, že Pardubice budou mít vlastní frekvenci, a tím i dostatečný časový prostor pro zprávy v plném rozsahu.

Vzhledem k uvedenému výročí je vhodné si připomenout historii tohoto, po všech stranách zajímavého objektu. Protože o Veselce bylo toho již napsáno mnoho, omezím se jen na základní údaje.

Letos uplyne 30 roků od doby, kdy byla dne 26. srpna 1972 v 6.00 hod. odstřelena budova hotelu ?Veselka?, který byl neodmyslitelným symbolem Pardubic. Mnoho občanů stálo u zdi bývalé tržnice (jízdárny) a čekalo na okamžik, kdy bude proveden osudný odstřel. Ještě ve vzpomínkách si připomněli slavnou historii této ?Veselky?, někteří i dojati se slzami v očích. Mně zbyla jen cihla, kterou jsem z trosek ten den ukořistil. Po celých 30 let jsem si ji schovával na památku. V roce 1999 jsem ji rovněž vystavoval v rámci dalších exponátů v budově Magistrátu.

Vážení přátelé! Dovolte mi malé ohlédnutí za mými koníčky, kterým jsem věnoval již 55 roků. Nedílnou součástí našeho života je i volný čas. Záleží na nás, jak jej využijeme. Jednou z možností je věnovat se různým koníčkům, které působí blahodárně jako protiváha našeho zaměstnání. Pomáhají nám překonávat i různé situace a obohacují náš život. Hlavně v důchodovém věku mají své nezastupitelné místo. Měl jsem to štěstí, že pro velké pochopení své manželky jsem se jim mohl věnovat 55 let. Za tuto dobu jsem vystřídal obsahově různé a časově náročné koníčky, které člením následovně:

Job je partyzánská přezdívka pro partyzána ? vlastním jménem Josefa Mísaře z Pardubic. V partyzánském hnutí bylo třeba nejvyšší obezřetnosti a důvtipnosti. Nikdo proto nebyl jmenován pravým svým jménem, existovala pro každého hlavně čísla. Všichni partyzáni se vzájemně neznali, ani znát nesměli. Nikdy také se nikdo neptal jeden druhého, jak se jmenuje a odkud je. Tak ani do dnešních dnů ještě mnoho spolupracovníků Jobových neví, jak skutečně vypadal, kdo to vlastně onen proslulý Job byl. V jeho rukách a majora Aubrechta se sbíhaly vlastně všechny nitky hnutí velké části kraje. Nikdy z partyzánů však nevěděl, odkud příkazy, které k provedení obdržel, přicházejí a kdo je dal. Přesto však posléze po Jobovi pásl celý aparát německé moci ve východních Čechách a také sama Vlajka, ten smutně známý hnojník českých odpadlíků, vypsala odměnu 50…