Zprávy KPP

Před nedávnem jsme si připomněli 100. výročí narození velké osobnosti pardubického kulturního života, JUDr. Karla Krpaty. Vracíme se k této události rozhovorem s jeho neteří, jedinou v Pardubicích žijící příbuznou, členkou KPP paní Hanou Krpatovou - Kopeckou.

Tento článek jsem psal s úmyslem seznámit čtenáře Zpráv KPP s tajemným textem na podstavci sochy sv. Jana Nepomuckého na Bělobranském náměstí v Pardubicích. Přesné znění textu včetně zachování řádkování je v Příloze I. O jeho interpretaci se pokusila přede mnou publikační cestou pouze paní Marie Chudá.1) První část článku, ve které se snažím přiblížit pohnutou historii Pardubic za II. slezské války, je pouze jakýmsi prologem psaným se snahou seznámit čtenáře s okolnostmi a dobou vzniku zápisu.

Císař Leopold I. (1657 - 1705) byl druhým nejdéle panujícím panovníkem v rakouské říši a bývá považován za jednoho z nejvýznamnějších habsburských panovníků. Byl původně určen k stavu duchovnímu, ale když jeho starší bratr Ferdinand IV., který byl za života svého otce Ferdinanda III. zvolen římským císařem a korunován na českého krále, v r. 1654 zemřel, ujal se po smrti svého otce panování v rakouských zemích. Na českého krále byl Leopold korunován již v r. 1656, římským císařem byl zvolen v roce 1658.

K zakladatelům české kastelologie a historické topografie náležel František Alexander Heber (1815-1849), autor prvního souborného díla o českých hradech, zámcích a tvrzích1). Význam tohoto badatele pro rozvoj českého nejen kastelologického, ale i topografického a historického bádání byl dlouho nedoceněn. K tomu přispělo několik fakt. Především Heber nebyl profesionálním historikem s historickým školením, ale amatérem se základním vzděláním, kterého teprve neobyčejný zájem o české hrady, zámky a tvrze přivedl k zvládnutí češtiny (národností byl Němec) a latiny a takových paleografických znalostí, které mu umožnily studium historických pramenů v různých archivech. Studoval i desky zemské, či knihy konfirmační a erekční. Výsledky studia pramenů dovedl fundovaně využít k poznání historie jednotlivých středověkých šlechtických sídel.…

Park Na Vinici vznikl jako součást ?zeleného? pásu parků na pravém břehu Chrudimky již koncem minulého století, tj. zhruba kolem roku 1890. Tento pás začínal na soutoku Labe a Chrudimky v místech nynějších mlýnů, pokračoval Bubeníkovými sady, Matičním jezerem a končil právě parkem Na vinici. Za základ parků sloužily lužní porosty, lemující pravý břeh Chrudimky a její slepá ramena. Ta jsou základem jezírek v parku a Matičního jezera. Do původních lužních porostů byly postupně v rámci úprav a údržby parku vneseny nové introdukované druhy, které daly území parkový ráz a zvětšily sortiment dřevin.

Akademickým funkcionářům Univerzity Pardubice byly dne 27. září 2000 předány NOVÉ INSIGNIE - akademické symboly - žezla a řetězy. Biskup královéhradecký Monsignor Dominik Duka požehnal novým univerzitním insigníím ve 14 hodin ve foyeru univerzitní auly. Přítomní byli akademičtí představitelé pozvaných vysokých škol, zástupci parlamentu České republiky, ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, města, okresu a členů akademické obce univerzity. Náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy doc. Ing. Josef Průša, CSc., předal rektorský řetěz doc. Ing. Miroslavu Ludwigovi, CSc., rektorovi univerzity. Ten pak odevzdal k užívání při akademických obřadech žezlo svému pedelovi a řetězy svým prorektorům. Dále předal řetězy děkanům Fakulty chemicko-technologické, Fakulty ekonomicko-správní a Dopravní fakulty Jana Pernera. Děkani následně…

Opis tohoto článku otištěného 16.4.1941 jsem objevil ve svém archivu. Bohužel neznám ani jeho autora, ani kde byl otištěn. Byl uveřejněn po oslavách 600 let města Pardubic, t. j. 600 let od první zmínky o Pardubicích jako městě, dokonce o Novém městě, v závěti Arnošta ze Staré z r. 1340. Souvisí s tím dodnes nevyřešené spory o místě a době vzniku Pardubic. Článek předkládá určitou ?vizi? budoucnosti Pardubic v 7. století od oné prvé zmínky.

Klub přátel Pardubicka mi daroval krásné stáří. Bylo mi 64 let, když jsem se stala členkou klubu. Poznala jsem řadu inteligentních lidí, obohatila jsem svůj život přátelstvím s nimi. Dle vzoru ostatních členů snažila jsem se být klubu užitečnou. Moje začáteční činnost spočívala v tom, že jsem v kruhu svého bydliště roznášela členům Zprávy, aby chudý klub ušetřil za porto.

Z pera MUDr. Soni Růžkové se může čtenář dozvědět historii dětského oddělení pardubické nemocnice a povšechně i historii pediatrické péče ve městě i na okrese. Bylo vzpomenuto i dětského lékaře MUDr. Oto Pollaka.

Navazuji na úvodní článek publikovaný ve ZKPP v lednu 2000 a ráda bych se vrátila k jednotlivým etapám trvání tohoto oddělení.