Zprávy KPP

Když Česká televize vysílala v červnu t. r. 10 dní rekonstrukci procesu s JUDr. Miladou Horákovou s názvem „Proces H“ (režisér M. Vadas), mohli jsme si vytvořit celou řadu souvislostí procesu s naším městem. Je dnes již pozapomenutou skutečností, že to byla právě dr. Milada Horáková (nar. 25. 12. 1901), která jako předsedkyně Ženské národní rady iniciovala vznik pobočky této organizace v Pardubicích přes učitelku Růženu Vojtěchovou (zemřela 1943) a lékařku MUDr. Vilmu Ducháčkovou (zemřela 1944), jež obě jako aktivní členky ÚVODU (Ústředního vedení odboje domácího) se staly obětmi nacistického násilí.

Prožil jsem osmdesát Vánoc v nejrůznějším měnícím se politickém režimu, ovšem bez ohledu nato, v nezapomenutelném podkrkonošsky laděném rodinném prostředí. A když se teď probírám vzpomínkami na ně, zjišťuji, že jedny z nich vybočují nápadně z řady a mají specifickou atmosféru města Pardubic, ale ne s vůní perníku, ale s hlukem leteckých motorů. Nelze na ně zapomenout… Poprvé jsem se do tohoto, od nás z Podkrkonoší dost vzdáleného města dostal koncem druhé světové války. Měl jsem možnost s obdivem sledovat vysoko na obloze monumentální přelet spojeneckého svazu bombardérů, doprovázený monotónním hukotem. Byl to pro mne první skutečný signál blížící se svobody v dlouhé nenáviděné německé okupaci. Významné a osudové bylo to druhé setkání v říjnu roku 1948, kdy mně sem na letiště povolalo k prezenční službě slavné československé…

Skutečnost, že si v těchto dnech a týdnech připomínáme dvacáté výročí od doby, kdy se Československo vydalo díky Sametové revoluci na cestu mezi demokratické země světa, asi není třeba připomínat. Jak však probíhaly ony revoluční dny před dvaceti lety v Pardubicích? „V pondělí 20. listopadu ráno jsem šla do divadla. Tam se sešla skupina lidí z disentu a z divadla. V první fázi to ale nebyli divadelní herci, ale zejména technici. Až teprve večer se herci, ale nikoliv vedení divadla, připojili k revoluci. Dopoledne jsme se domluvili, že večer bude v divadle shromáždění,“ vzpomíná na začátek revolučních dní signatářka Charty 77 a spoluzakladatelka Občanského fóra v Pardubicích Jarmila Stibicová. Paní Stibicová se však onoho večerního shromáždění v divadle nezúčastnila, protože byla při cestě do divadla zatčena příslušníky…

Od pradávna platilo a platí, že když armády ve válce nemají vše, co potřebují, dochází k rekvizicím. Rekviziční komise zabavují obilí, mouku a maso, ale i ošacení a obuv, palivo pro polní kuchyně a pekárny, koně, povozy atd. Když Rakousku-Uhersku v první světové válce začalo téct do bot, když začalo kulhat zásobování vojska na frontách, objevily se na vesnicích rekviziční komise, jejichž úkolem bylo u sedláků hlavně obilí a mouku. Na jaře 1917 se jedna taková komise pohybovala na Přeloučsku. Budiž k jejímu dobru a chvále přičteno, že co v komorách a stodolách sedláků viděla, vidět nechtěla, nic nezrekvírovala, a tak žádný div, že po tragédii, která ji postihla, se v nejednom oku zaleskla slza... Sedmičlenná rekviziční komise, složená z pěti vojáků, rolníka Vincence Jeřábka z Rohovládovy Bělé a kantora Josefa Zelinky z Velin u…

V roce 2007 uplynulo 70 let od slavného prvního a zatím jediného vítězství ženy ve Velké pardubické steeplechase. Diváci a mezi nimi prominentní hosté: princezna Anna (dcera královny Spojeného království a Severního Irska Alžběty II. a sestra prince Charlese, účastnice Olympijských her 1976 v soutěži všestranné způsobilosti a členka Mezinárodního olympijského výboru) a první dáma republiky paní Livie Klausová, vzdali hold in memoriam komtese Marii Immaculatě (Latě) Brandisové. Lata Brandisová se narodila 26. 6. 1895 jako 5. a 6. dítě (spolu s Kristinou) hraběnce Johanně Scháfferové a hraběti Leopoldu Brandisovi, husarskému důstojníkovi, pocházejícímu z Tyrol. V době narození dvojčat žila rodina v Úmoníně u Kutné Hory, v r. 1897 se přestěhovala do Řitky u Mníšku pod Brdy. Nakonec měli Brandisovi devět dětí. Bratrem babičky…

Vzhledem k oznámení ukončení závodní činnosti vítězů Velké pardubické steeple chase třinactiletého Maskula a dvanáctiletého Decent Fellowa po 117. ročníku, se nutně objevily otázky, jak staří koně v historii Velké startovali. Nejstarším vítězem byl čtrnáctiletý tmavý hnědák Unkas v sedle s L. Raimondem, který vyhrál v roce 1954. Tento kůň běžel ještě v roce 1955 a doběhl pátý, v roce 1956, kdy dokončil jako 8. (jezdec Jančár) a pod stejným jezdcem ještě jako sedmnáctiletý v roce 1957 ! Raritou tohoto 68.ročníku bylo, že spolu s ním startoval jeho šestiletý polokrevný syn Unkásek, vedený K. Maškem. Bohužel ani jeden z nich nepřešel cílovou čáru, oba padli. Stejně se vedlo legendárnímu Flangovi s P. Kantkem v roce 1983, kdy bylo Flangovi také úctyhodných sedmnáct let. Jediným sedmnáctiletým umístivším se v celých dějinách…

Rok 1923 Koncem července roku 1923 byla v ranních hodinách nalezena v městském parku mrtvola bývalého obchodníka Příhody za Sadové ulice. Příhoda se oběsil. „Před časem upadl do konkurzu a žil v trudných poměrech.“ Z podobného data je i dobrodružná příhoda, která se přihodila primáři pardubické nemocnice Dr. F. Mesanymu. Ten se probudil kolem šesté ráno a k nemalému svému úžasu spatřil ve své ložnici postavu cizího muže. Lupič namířil na primáře revolver. Doktorův křik lupiče vyděsil, „načež se dal na šílený útěk cestou, kterou do vily vnikl.“ Jak se zjistilo, lupič hledal nejdříve kořist v přízemí, kde byly starožitnosti. Pak se odvážil za bílého dne do primářovy ložnice, kde popadl tašku s penězi a nějaké dokumenty. „Nad smělostí lupiče, který za časného rána odvážil se loupežného vloupání, jest ve městě krajní pobouření…

Rok 1922 Dne 20. února byl na udání své služebné Marty Edelbauerové zatčen ředitel továrny na trikotáž a rukavičky Jiří Herman, známá pardubická osobnost. Důvodem bylo podezření ze znásilnění dotyčné. K trestnému činu mělo dojít v domě Hermanova švagra, obchodníka s kožešinami Isidora Bunzla. Podle výpovědi služebné jí bylo vyplaceno 30 000 rak. korun. Během výslechu se tato zaplacená částka skutečně potvrdila. Bunzl přiznal, že Edelbauerové částku vyplatil nikoliv jako odškodné za mlčení, ale proto, aby předešel možnému vydírání. Jiří Herman po svém zatčení popřel, že by děvče znásilnil a tvrdil, že s ní nepřišel do žádných intimních vztahů. Případ se sice dostal k soudu, ale J. Herman byl bez dalšího vyšetřování propuštěn. Ve stejný den zatčení Jiřího Hermana se v nedalekých Rosicích nad Labem odehrála tragická událost.…

Jedním z veteránů exilových médií je Mirko Janeček, dlouholetý vydavatel Kanadských listů. V roce 1948 odešel do exilu, od počátku 50. let žil v Kanadě, kde vydával česko-anglické Kanadské listy. V roce 2008 – ve svých 81 letech – se rozhodl, že vydávání novin pověsí na hřebík, přesune se do Čech a začne psát knihy. Mirko Janečka požádal o rozhovor Miroslav Krupička. Jaká byla vaše cesta do exilu? Můj exil měl počátek v roce 1948 na studentské demonstraci v Nerudově ulici v Praze. Demonstrace se zúčastnilo asi 20 lidí z naší zemědělské a lesnické fakulty v Dejvicích. Účelem demonstrace bylo dostat se na hrad k prezidentu Benešovi a požádat ho, aby neustupoval nátlaku komunistů. Osmičlenná delegace studentů byla orgány StB nasměrována k cestě na Hrad, ale k prezidentu Benešovi se nikdy nedostala. Při rozhánění demonstrace byl…

Laskavostí p. Mirko Janečka, vydavatele krajanských Kanadských listů, se nám dostaly v létě 2007 do rukou kopie z tzv. Černé knihy minulosti, vydané roku 2001 ve Frankfurtu nad Mohanem Zbyňkem Ludvíkem st. V knize je zveřejněno podrobné svědectví rektora piaristické koleje v Litomyšli P. F. A. Stříteského (1912-1988) o pardubické kauze Lubomíra Krátkého z roku 1949 a výsleších P. Stříteského na StB v Pardubicích. Zájemce o případ P.Stříteského odkazujeme na monografii M. Boštíka „Monstrproces Stříteský a spol. – Litomyšl 1950“, vydanou roku 2001 Regionálním muzeem v Litomyšli. Dále přinášíme Stříteského svědectví z Ludvíkovy knihy: Ve spárech komunistických Zločinců – proFesor páter František ryba