Zprávy KPP

Koncem ledna 2023 oslavil 90. narozeniny pan Vladimír Pechan z Vlcic u Trutnova – rodák z Pardubic, profesí lesník, posléze podnikatel, dlouhá léta Krakonoš, chovatel a cvicitel koní, soused pana prezidenta Václava Havla, vecný optimista s osobitým humorem, pracant a dríc s mladou duší i v požehnaném veku. Široká konarská verejnost zná pana Pechana z mnoha vystoupení, která absolvoval od poloviny 90. let do nedávné doby. Se svými konmi jezdil do Chlumce nad Cidlinou, do Kladrub a do Koles, do Jaromere, na Kuks a nechybel ani na Velké pardubické. Mohli jsme obdivovat jeho ukázky výcviku koní, detí i následné rozhazování kávy z jedoucího kocáru. To se všem náramne líbilo.

Historie námestí Osvobození /II/, jež vystrídalo názvy Smetanovo a Benešovo, zacíná roku 1507, kdy Vilém z Pernštejna protal toto prostranství hradebním príkopem od jihu k severu. V užší, západní cásti se k hradebnímu príkopu primykaly ulice Úzká a Vodní, a nás tu zajímá vlastne jen budova Hotelu Kotel cp. 119. V místech, kde je roh kavárny hotelu Grand, stála od 16. století celnice, která byla zbourána roku 1639; nový domek tu mesto postavilo až pocátkem 18. století. Karel Patzelt je roku1869 nazýván „držitelem hostince zvaného Hotel Kotel“. Podivný název, symbolizovaný medeným kotlem u vchodu byl odkazem na spríznenost majitelu s hamerníkem Antonínem Patzeltem, jehož dílna stála v prostorách pred dnešním zimním stadionem. O opevneních Zelené brány, odstranených roku 1776, a o kasárnách (1776 až 1896) budu hovorit pozdeji.…

Na hrbitove v obci Charváty u Olomouce je spolecný hrob mužu z Kožušan, popravených jako odveta za úcast na místním povstání v kvetnu 1945. Vetšina ze ctrnácti popravených mužu byla z Kožušan-Tážal, pouze u jednoho se uvádí, že byl z Prahy a v Kožušanech byl na zákopových pracích. Jednalo se o ješte ne sedmnáctiletého Pavla Cermáka, který se do obce dostal z Prahy, kde se ucil krejcím a byl na kopání zákopu do obce poslán. Pavel Cermák se narodil dne 15. 9. 1928 ve Zlíne, kde jeho otec Karel Cermák byl zamestnán jako mechanik u firmy Bata. Posléze se však rodina stehuje do Svítkova (bydleli Žižkova 29), kde žil otec paní Pavly Cermákové (rozené Látové), maminky Pavla. V roce 1930 se ve Svítkove narodila Pavlova sestra Kveta (1930–1995). Pan Cermák rodinu opustil a paní Pavla (narozená 22. 6. 1907 v Hermanove Mestci) se ve…

V úterý 5. zárí 2023 byly v Pardubicích slavnostne položeny další Stolpersteiny, neboli Kameny zmizelých, které jsou v míste bydlište pokládány na památku lidí, kterí v dusledku pronásledování nacistickým režimem pro svuj puvod, rasu nebo presvedcení byli nuceni opustit své domovy, pricemž mnozí z nich se do nich již nikdy nevrátili. V prevážné vetšine prípadu se jednalo o Židy. S malými dlažebními kostkami s mosazným povrchem se obyvatelé a návštevníci Pardubic setkávají od roku 2020, kdy se mesto k této iniciative poprvé pripojilo, a od té doby každorocne pribývá v pardubických chodnících nekolik dalších. Letošní pokládání Stolpersteinu bylo výjimecné úcastí autora celého projektu, nemeckého umelce a výtvarníka Guntera Demniga, který své kameny osobne zasadil pred domy trí židovských rodin, které se v období okupace staly…

Obecní volby v roce 1927 Historický exkurz Volby do obecních zastupitelstev, které se konaly napríc Ceskoslovenskem v prubehu podzimu roku 1927, byly tretími volbami tohoto typu od vzniku samostatného státu. V roce 1927 se Ceskoslovensko definitivne vzpamatovalo z následku první svetové války a tuzemská ekonomika vstoupila do období hospodárské konjunktury. V cele státu stál od roku 1926 koalicní kabinet vedený agrárníkem Antonínem Švehlou, který do dejin vešel pod názvem vláda panské koalice. Toto oznacení si vláda vysloužila svým složením, protože ji tvorily stredové a pravicové strany, a to jak ceské a slovenské, tak i nemecké. Nejsilnejší postavení mela Republikánská strana (agrárníci), dále své zastoupení meli lidovci, živnostníci, národní demokraté, slovenští lidovci a z nemeckých stran vládní koalici doplnili nemectí…

Když clovek má rozsáhlou knihovnu, sáhne casto po knize, aby napsal clánek, který ctenáre zaujme. To je i prípad tohoto clánku. Vzal jsem do ruky knihu pana Ludvíka Horcici „Zemreli pro vlast“. K mému úžasu jsem zde narazil na clánek o Oldrichu Libenském. Libenský byl rodák z Prelouce. Narodil se 24. 12. 1912 jako nejmladší z peti detí. Po vychození školy se vyucil a nastoupil místo v továrne na výrobu radioprijímacu v Prelouci. I když nemel vyšší vzdelání, vypracoval se na technického úredníka. Ženatý, mel malého chlapce. Po okupaci se podílel na odboji, zhotovoval do radioprijímacu tzv Churchilky a poslouchal zahranicní vysílání a zprávy dával dále mezi své spolupracovníky. Pri odhalení této cinnosti cekal výrobce trest smrti a uživatele koncentrák. Osudným se mu stalo zhotovení krátkovlnných stanic pro bývalého dustojníka…

Hollywoodský príbeh se vším, co má správné drama mít. A navíc se to všechno stalo. Už když jsem v 80. letech narazila na cást príbehu pardubické spolupracovnice parašutistu Hany Krupkové, ríkala jsem si, že je to námet na hollywoodský film. Je v tom opravdová i zakázaná láska, hrdinství, zrady, ponížení, vysvobození, strach i touha po živote, skoro to vypadá, že to vymyslel nejaký príliš kreativní scénárista. Príbeh pak v posledních letech po prozkoumání archivu dovyprável pardubický historik Jirí Kotyk v knihách Pod koly dejin (2011) a Legenda a skutecnost (2015). Cástecne se Hana Krupková objevila v televizním filmu režiséra Jirího Stracha Operace Silver A z roku 2007, ale jen jako jedna z mnoha postav. V letošním roce se jejího osudu ujal na objednávku Klicperova divadla v Hradci Králové scénárista a režisér mladé generace…

Pri jednom setkání mne Jirí Kotyk požádal, abych zavzpomínal na PhDr. Zdenka Jelínka, CSc. Rád tak ciním. První setkání bylo vlastne pres knihu „Silver A“, a to v dobe, kdy jsem byl na pobytu v Lužích- -Košumberku. Po prectení knihy jsem Zdenkovi napsal dopis, kde jsem prosil o další informace kolem „Silveru“ a lidí, kterí jim pomáhali. Po nejaké dobe prišla odpoved s pozváním do Kutné Hory. Pozvání bylo také na besedu v Pardubicích. Pokud se dobre pamatuji, zúcastnil se jí Václav Krupka, prof. Vanek – Jindra a Zdenek, který besedu vedl. „S Vaškem Te seznámím, Vanka se na nic neptej, kecá!“ Tehdy Zdenek panu Krupkovi tlumocil (špatne slyšel) otázky. Už tehdy jsem pochopil, že Vaškovi lidé zazlívají, že pri výslechu mluvil. Tehdy pri naší rozmluve v Kutné Hore mi Vašek se Zdenkem rekli: „Neverte, že nekterí nepromluvili.…

Dostala se mi nedávno do rukou zajímavá brožura. Má název „Proces proti titovským špionum a rozvracecum v Ceskoslovensku (Šefik Kevic a spol.)“ a vydalo ji roku 1950 ministerstvo spravedlnosti. Do cela titovské skupiny byl vybrán Ing. Šefik Kevic, vicekonzul Jugoslávie v Bratislave. Proces s ním a jeho 15 spolecníky probehl v srpnu 1950 v režii státního prokurátora dr. Zieglera v návaznosti na známou protititovskou rezoluci Informbyra komunistických stran z roku 1948 a procesy s L. Rajkem a spol. v Budapešti a s T. Kostovem a spol. v Sofii. Jak vyplývá z protokolu procesu s Kevicem a spol., Kevic prišel studovat do CSR roku 1937. Za nacistické okupace studoval na nemecké technice v Praze a pak pracoval v Pardubicích zrejme ve firme Telegrafia, jak vyplývá z výslechu obžalovaného Jaroslava Valy (nar. 31. 3. 1919 v Pardubicích), …

Dnes už asi nežije mnoho pametníku, kterí by mohli podat svedectví o živote v Rosicích nad Labem v poválecných letech. Tehdy byly Rosice ješte dost daleko od Pardubic, predevším proto, že neexistovala MHD ani žádný nadjezd a pokud clovek chtel do Rosic, musel jít pešky pres železnicní prejezd. Soucástí Rosic, pred závorami, byla cást nazvaná Kréta. Tak je to dodnes. Z Pardubic vedla jediná cesta pres Labe (v míste dnešního zdymadla) po železném moste z roku 1882. Ten byl pozdeji využit pro premostení Labe od nového pardubického nádraží do nové ctvrti Polabin, Rosic a Trnové. Pozdeji byla pristavena lávka pro peší.