Zprávy KPP

Přísloví "Stkví se jako Pardubice", které se v Čechách vžilo ve druhé polovině 16. století, není náhodné. V roce 1491 je koupil Vilém z Pernštejna (1436?1521) a připojil k rozlehlému panství, nad nímž se tyčí hrad Kunětická hora. Zároveň byly Pardubice povýšeny na město, staly se rodovou rezidencí rodu Pernštejnů a převzaly od Arnošta z Hostýně (otec Arnošta z Pardubic) dodnes užívaný znak - přední bílou půlku koně se zlatou uzdou na červeném štítě. Kromě Viléma z Pernštejna bývá z tohoto rodu připomínán právě Arnošt z Pardubic (1297-1364), první pražský arcibiskup a diplomat císaře Karla IV. a jeho synovec, spisovatel Smil Flaška z Pardubic (1350-1403). DŮM č. p. 61 Na pardubickém Pernštýnském náměstí se nachází renesanční dům čp. 61, o kterém by se dalo říci, že je to dům jako každý jiný. Stejně jako ostatní zdejší domy má však svou…

IV. DÍL: ÚSTUP ZE SLÁVY KAP. 89. GAUDEAMUS IGITUR Nedělní ráno dne 20. července 1913 se v Pardubicích probouzelo zcela nezvykle. Schlemmrův hudební sbor procházel ulicemi, probouzel občany Pardubic a zval je k velkým oslavám padesátiletého výročí založení pardubických reálných škol. Od samého rána se město hemžilo studenty a absolventy reálky, kteří jednotlivě i v hloučcích přicházeli ze všech směrů na seřadiště slavnostního průvodu městem, jež bylo u Bubeníkova pomníku v parku za kostelem Jana Křtitele. Po létech se zde znovu scházeli bývalí žáci reálky. Srdečně se vždy mezi sebou vítali, potřásali si rukama a jejich hovory byly plné vzájemných vyznání, obdivu a dotazů. Do tohoto shluku hlučících studentů se zařadil také inž. Jan Kašpar. Kdysi neznámý student pardubické reálky na sebe rázem upoutal pozornost mladých, ale i těch starších…

Do Pardubic nejezdí moc turistů. Jedním z řešení mohou být i naučné stezky. Navrhuji proto zřídit stezku, která by se mohla jmenovat ?Stezka Magistrátu.? Prvá zastávka je navržena u vlakového nádraží. Návštěvníci města tu mohou obdivovat současnou podobu přednádraží, včetně unikátní jednoduché informační tabule o spojích MHD. Magistrát se zasloužil o to, že tento zajímavý prostor bude zachován příštím generacím. Další zastávka je na autobusovém nádraží. I v jeho případě zvítězila správná myšlenka zachovat jej na dnešním místě a podobě. Pro přestupující cestující je přece zdravé protáhnout si tělo po cestě vlakem přesunem na autobusové nádraží. Zájemci o adrenalinové zážitky mohou navštívit i přístupový podchod. Doporučujeme využít pro tento zážitek dobu po setmění. I tam zůstane zachován stávající informační systém o spojích. V…

Před 20 lety: 10. 1. 1994 - Bylo dáno v pardubické nemocnici do provozu dialyzační středisko, vybudované nákladem 11 mil. Kč. Před 110 lety: 13. 1. 1904 - Byl prodán Krudencův palác na Královské třídě v exekuční dražbě Vinohradské záložně. Před 30 lety: 14. 1. 1984 - Byl vypraven z Pardubic u příležitosti 100. výročí znovuotevření Národního divadla zvláštní vlak, kterým přijelo do Prahy téměř 1 000 diváků, kteří shlédli Dvořákovu Rusalku. Před 90 lety: 15. 1. 1924 - Byla na dnešní Dukle v Pardubicích zrušena válečná vojenská nemocnice.

Když Arnošt ze Staré získal Pardubice, založil za Chrudimkou hospodářský dvůr Vystrkov. Ten si r. 1491 za sídlo ponechal zadlužený Jiřík Pardubický z Miletínka, když prodal Pardubice Vilému z Pernštejna. Je možná domněnka, že ve dvoře či vedle stál objekt, který bylo možno pokládat za tvrz. Po třicetileté válce byl ved- le panského dvora údajně ještě soukromý Vystrkovský dvorec, již tehdy nazývaný „Tvrz“. R. 1717 Václav Květoň z Rosenwaldu, hejtman pa. panství, koupil rozsáhlý pozemek asi toho dvorce za „Kostelíčkem“ mezi ul. Štrossovou a Dašickou. Zřídil zde velkou zahradu, park, a nechal postavit jednopatrový letohrádek. R. 1729 vdova Ka- teřina Květoňová letohrádek s pozemky prodala Kláře Benedictě de Bossi z Ebelinu, manželce nového hejtmana. Po ní se vystřídalo několik majitelů, při převodu r. 1736 je uveden písemně název „Tvrz“. Od…

Dolní Ředice – Psal se 5. listopad 1884 a do Sezemic se sjížděli účastníci parforsního honu. Mezi šlechtickými vyznavači štvanice na jelena se na svém ryzáku projížděl i hrabě Eduard Josef Filip Stadion, rytmistr jezdectva a zemský poslanec království Českého, který s chotí princeznou Ludvikou Lobkowicovou pobýval na letním sídle ve vile ve Slatiňanech. Přestože hrabě trpěl dlouhá léta srdeční chorobou a jeho zdravotní stav nebyl nejlepší, hon si odpustit nechtěl. Stadionova poslední štvanice začala vypuštěním jelena, který začal prchat oproti plánu směrem k Ředicícm. Hrabě se pomalu vypravil za ním. „Jakmile byli nasazeni psi, jeli jsme těsně před prvními domy vedle něho. Na mnohé z nás při předjíždění něco volal, ale nikdo mu nerozu- měl a nepřikládal tomu žádný význam,“ vzpomíná kníže Rudolf F. Kinský. Jelen doběhl až k ředické- mu…

V roce 2010 jsem na výzvu Sunfilmsu a ČT zaslal svůj životní příběh pro natáčení dokumentárního cyklu Děti 50. let. Zde jsem krom všech útrap kterými jsme si prošli v důsledku politické angažovanosti našeho otce i osobní msty J.Jägermanna za nevyrovnaný účet vůči jeho osobě, uvedl v závěru natáčení i jeho jméno.Toto ovšem uvedeno nebylo, byť ve scénáři chtěla původně režisérka osobně se svým štábem J.Jägermanna navštívit. Na můj dotaz, zda bylo při finálním sestřihu toto jméno použito, mě odvětila, že nikoliv, protože by to bylo chápáno jako moje osobní msta. A že já se jí takto osobně nejevím. Tak se stalo. Kdyby soudruh Jägermann nezemřel v demokracii, vyprovázela by jej na jeho poslední cestě Internacionála a Pochod padlých revolucionářů.

(Věnováno všem bývalým pardubickým páskům, kteří rádi vzpomínají na život v Rotundě na konci padesátých let) Rotunda byla pro nás, pardubické pásky, něco jako kostel. Původně vybudována pro jakousi výstavu, ale v době, o které je řeč, sloužila všelijakým účelům. Konaly se v ní dokonce i boxerské zápasy. Na vlastní oči jsem tam viděl boxovat slavného šampiona Tormu. Pro pardubickou mládež bylo ale nejdůležitější, že se v ní konaly nedělní odpolední čaje. Jak jedinečná příležitost pořádně se odvázat! V neděli odpoledne jsem vždy pečlivě vyžehlil svou jedinou slušnou košili a oblékl ji, natáhl na sebe roury s deseticentimetrovými záložkami, pruhované ponožky, obul maďary, tehdy módní boty s vysokou podrážkou, vklouzl do kostkovaného saka a všechno zkontroloval v zrcadle. Udělal jsem na sebe pár světáckých obličejů, ještě jednou…

ČÁST I. Zvonička ve Familii. („Kaplička“(1)) Před nedávnem byl změněn název zastávky MHD „U Kapličky“ na Slovanech na zastávku „Spojilská ulice“. Není účelem tohoto článku zjišťovat, co vedlo Dopravní podnik k tomuto přejmenování. Na každý pád tím však zmizela poslední připomínka stavby, která stála na rohu Dašické a Spojilské ulice přes padesát let. Vžilo se jí pojmenování „Kaplička“. Podle tradice a náznaků ve studované dokumentaci došlo ke stavbě zvoničky nejen z ryze praktických důvodů potřeby výstražného zařízení. Místo stavby „Kapličky“(obr. č. 1) s největší pravděpodobností souviselo s dáv- nou tragédií spočívající ve vraždě mladé dívky. Ta se měla odehrát v rohu tehdejší zahrádky patřící k domu č. p. 16 na Vystrkově (Familii). Majitelem tohoto domu byl trojovický krejčí František Sokol. Tehdy pozemek sahal až ke kraji dnešní…

Letos se oslavuje 400 let od posledního vydání BIBLE KRALICKÉ (1613-2013). V sobotu 14.září 2013 se naskytla možnost využít zájezd autobusem z Pardubic do Kralic, kde se oslavy tohoto velkého jubilea konaly. Oslavy trvaly tři dny (pátek, sobota, neděle). Sobotní program oslav byl nejbohatší. Oslavy zahájil na hlavním krytém pódiu starosta města pan ing. Emil Dračka. Všechny úvodní projevy a pozdravy byly předneseny na krytém pódiu, což bylo nezbytné, neboť ten den oslavám počasí příliš nepřálo. Přes tuto nepřízeň počasí se do Kralic sjelo ohromné množství lidí. „Našinci“ z Čech a Moravy, přátelé ze Slovenska a cizinci – z Německa a Anglie. Překvapením byly pozdravy delegací a hodnocení významu BIBLE KRALICKÉ, která byla mnohokrát právem nazvána NÁRODNÍM KLENOTEM. Program oslav, t. j. výstavy a přednášky, byly rozmístěny do čtyř…