Zprávy KPP

Milá paní Perrová, vážený pane primátore, milí hosté, dovolte mi, abych vyjádřil velikou radost nad tím, že dnes – 20. května – v den narozenin prvního českého aviatika – se scházíme před domem, v němž dožil závěr svého pohnutého života. Pro mnohé Pardubáky půjde trochu o překvapení a nový fakt, že právě na tomto domě bude osazena pamětní deska ing. Jana Kašpara. Dovolte mi, abych tu na prvním místě vyjádřil kolegiální dík pracovníku Východočeského muzea v Pardubicích panu Mgr. Janu Tetřevovi za to, že tento v našem městě pozapomenutý dům připomněl svým studiem Kašparovy pozůstalosti. Přes to, že neznáme dosud všechna relevantní fakta o okolnostech nešťastné smrti prvního českého aviatika roku 1927, z dokumentů, tvořících jeho pozůstalost, vyplynulo, že dům čp. 645 v ulici bratranců Veverkových (tehdy zvané Svatojánská…

Považuji za šťastný nápad, že redakce Zpráv Klubu přátel Pardubicka do č. 3–4/2010 (březen–duben) v době stého výročí prvního řízeného letu Ing. Jana Kašpara zařadila opis zápisu městské kroniky Pardubic (1895–1933) o počátcích české či lépe pardubické aviatiky. Bohužel na kronikářském záznamu je na první pohled patrné, že vznikal dodatečně. Dokonce je zřejmé, že vznikal se značným časovým odstupem nejméně osmnácti let. Postrádá tak autentičnost a bohužel obsahuje chyby, z nichž některé se tradují až od let 1927–1928.

Dvojnásobného vítěze slavné Velké pardubické jsem se v bistru pardubického závodiště v červnu t. r. nejprve zeptal, zda mají dobrou dršťkovou, pak si ji dal také a požádal pana Vítka o odpovědi na našich tradičních pět otázek: 1. Vaše první vítězství ve Velké pardubické hned při první startu bylo do jisté míry dílem náhod... Máte pravdu, asi bylo. Kdyby 1. září 1963 neshodil Divín stálého Koranova jezdce Karla Stibůrka proto, že v proutkách šlápl do vosího hnízda, asi bych tuto šanci nedostal. Karel si zlomil klíček a já pak s Koranem trénoval 5 týdnů. S Koranem jsem se znal od jeho dvou let v r. 1955, jezdil jsem ho v práci a dokonce s ním absolvoval jeden rovinový dostih. Týden před Velkou jsme jeli Cenu Volhy a prohráli jen s dvojnásobným vítězem Velké ruským Grifelem. Korana jsem šetřil a za týden ve Velké spadl Grifel…

Letos tomu bylo právě osmdesát let, co se narodil Jiří Horák – první polistopadový předseda Okresního soudu v Pardubicích. Na svět přišel 27. ledna 1930 v Kostelní ulici 108. Celý život prožil v Pardubicích. Zde také vychodil reálné gymnázium. V roce 1945 začal studovat v Praze na Karlově univerzitě Právnickou fakultu. Již v té době snil o profesi soudce. 8. 7. 1953 se dočkal a stal se doktorem práv. Práce mu od počátku byla nejen zaměstnáním, ale i milovaným posláním. Předčasně byl jmenován na místo soudce v Pardubicích. V průběhu let však poznával, jak se právo musí podřizovat vyšší moci. Proti tomu se často hlasitě ozýval. Ač mu bylo nabízeno členství v KSČ, nikdy tuto nabídku nepřijal. Těžce nesl, že do rolí předsedů soudu jsou vybíráni jen „straníci“ bez patřičného vzdělání. Odsuzoval to, co se dělo lidem, kteří chtěli…

Narodil se v Pardubicích. Vystudoval obchodní akademii. Přesto byl tím, kdo dokázal uskutečnit sny mládí a stal se hudebníkem, který se věnoval hlavně operetě. Po skončení války následoval svůj vzor a učitele dirigování p.Ondrušku do Jablonce a tam začínal jako korepetitor. Postupně získával praxí a studiem u profesora Dědečka velmi dobrou dirigentskou úroveň založenou na porozumění ostatních muzikantů a sólistů a prošel mnoha divadly např. v Mostě, Ústí nad Labem, Opavě a Bratislavě, až zvítězil v konkursu do stálého operetního divadla v Praze-Karlíně. Tam již jako šéf-dirigent pracoval s orchestrem v zahraničí a zájezdech do Německa a Japonska. Nezapomenutelným se stal i pro rozhlasové posluchače vtipně komentovaným operetním seriálem. Jeho suchý humor provázel i vystoupení karlínských sólistů také v Pardubicích. Miroslav …

Jméno Lejhanec patří k městu Pardubice, je to především populární klenotnictví Pavla, sponzora Zlaté přilby a jachtařství. Zakladatelem byl Čeněk Lejhanec. Po něm převzal firmu ing. Jiří LEJHANEC. Po znárodnění klenotnictví byl zařazen do průmyslu, konkrétně do „Prokopky“ (TMS), do slévárny jako slévač. Odtud si ho vyžádal Zd. Veselík do střihárny, kde ho zapracoval na strojních nůžkách. Zde, jak často říkal, se potkal s nejlepšími lidmi i mimo fabriku (výlety, zájezdy). V červnu 1963 nečekaně zemřel a zanechal po sobě pět malých chlapců, Pavla, Jiřího, Milana, Petra a Vojtěcha, jak stupínky, což byla také velká zátěž pro manželku Olgu.

Pardubický námořní historik Boris Gol se ponořil v miniponorce k vraku křižníku Garibaldi z první světové války. Boris Gol z Pardubic je amatérský historik, kterého zcela pohltilo období rakousko-uherského námořnictva. Pro svoji vášeň je ochoten udělat téměř cokoliv. Žádná cesta pro něj není zbytečná. U Jadranu se podílel třeba na průzkumu několika vraků potopených za první světové války. Jeho posledním úspěchem pak bylo určení polohy italského pancéřovaného křižníku Garibaldi. K jeho vraku se dokonce ponořil v miniponorce. Stal se tak po pětadevadesáti letech prvním člověkem, který křižník zase viděl. Garibaldi leží od roku 1915 poblíž chorvatského Cavtatu nedaleko od vjezdu do někdejší základny rakousko-uherského válečného námořnictva v Boce Kotorské.

Před válkou Na konci třicátých let již firma VADAS dosahovala obrovských úspěchů. Podařilo se splatit dluhy a všechno nasvědčovalo tomu, že období prosperity bude pokračovat. I Toničce se při její šetrnosti splnil její dávný sen – zájezd do Svaté země. Vadasovi přes všechny úspěchy zůstali skromnými lidmi, ale pokud šlo o prospěšné účely, přispívali, kde jen mohli, peněžitými dary, pomáhali chudým rodinám a opuštěným dětem i vlastním zaměstnancům. Tonička byla kmotrou mnoha dětí a nejmladší syn Jirka na Štědrý den rozvážel balíky šatů, prádla i potravin. Snažila se svou křesťanskou víru projevovat i skutky.

Mnohá slavná literární postava se nezrodila výhradně v autorově fantazii, ale nejednou šlo o skutečné osobnosti, přenesené z reálného světa do oblasti literární fikce. Svůj živoucí předobraz tak měli například proslulí literární detektivové Sherlock Holmes, komisař Maigret i rada Vacátko, stíhající svým otcovským způsobem hříšníky města pražského. Ovšem nejenom kriminální příběhy si vybíraly vzory ve skutečném životě, podobné příklady nacházíme i v dalších oblastech literatury, za všechny jmenujme paní Alici Hargreavesovou (rozenou Liddellovou), která jako dívenka posloužila coby vzor pro Alenku v říši divů. Rovněž některé romány z vojenského prostředí použily jako předobraz svých hrdinů skutečně žijící osoby. Když vyšel Haškův Švejk, hejtman Ságner, poručík Lukáš nebo polní kurát Katz chodili nepoznáni mezi čtenáři. 1/

Pátek 13. září 1946 Poslanec nermuť: Pane předsedo, slavné ústavodárné Národní shromáždění! Uctíváme-li dnes zákonným opatřením památku lidických mučedníků, kteří položili svůj život jako symbol odboje proti německým okupantům, kteří tehdy v bezdůvodné surovosti zničili tuto kvetoucí obec, povraždili její muže, zavlekli její ženy a děti, je jistě vhodné vzpomenout s tohoto místa druhé slavné osady českého odboje, Ležáků.