Zprávy KPP

Dne 3. října byla přistižena v uzenářském závodě F. Kuchynky Alžběta Hlaváčková v okamžiku, když z podpultu odcizila šunku v ceně 250 K. Při výslechu vše doznala a při osobní prohlídce byla u ní nalezena ve spodní sukni velká kapsa, do které mohla otvorem ve svrchní sukni schovávat kradené věci. „Zeď“ jí dělal Václav Truhlář, kramář ze Žižkova. Truhlář byl zadržen v hostinci v Labské ulici. S Truhlářem spolupracovala jedna z pardubických prostitutek, která s ním okrádala své zákazníky. Dne 31. září odcizil Antoním Hofman z Plzně v hotelu Veselka prof. Sýkorovi svrchník a klobouk v ceně 575 K! S lupem zmizel. Zatčen byl ve stejném hotelu o pár dní později strážníkem Štěpánkem. Při výslechu vše doznal. Svrchník zastavil za 203 K u číšníka Štětiny v hotelu Koubek. Ukradený klobouk zahodil přes plot do zahrady Státní průmyslové…

Oslaví je až r. 2010, ale stoleté výročí r. 2005 nám uniklo. Upozorňuji tedy dodatečně na velmi pěkný „Almanach ke 100. výročí školy v Dolních Ředicích 1905-2005“. Zpracovala jej ředitelka školy Mgr. Jitka Nalezencová, členka našeho klubu. Je zajímavý nejen pro občany D. Ředic, absolventy této školy, ale i pro naše členy zajímající se o poznání Pardubicka. Uvádím proto několik odstavců z Almanachu s několika svými poznámkami. Z předmluvy: „Dnešním dnem začíná naše práce v této nové škole za okolností zvláštních, na něž jsme nebyli zvyklí. Nová škola vyžaduje píle a energie každého člena sboru. Přeji Vám, pánové, aby ve všech bodech dílo Vaše dosáhlo stupně nejvyššího.“ Tato slova pronesl pan řídící A. Sluga při počáteční poradě sboru učitelského v D. Ředicích, konané 3. října 1905. Snad by byl po 100 letech spokojen, že se…

V. Hrob Stanislava Suchardy (1866-1916) Rodák z Nové Paky a významný český sochař období secese absolvoval roku 1884 vyšší reálku v Pardubicích za ředitelství J. V. Jahna. Pak dva roky studoval na technice v Praze u prof. J. Kouly architektonickou a ornamentální kresbu, později u prof. J. Maudra na státní průmyslové škole ornamentální kresby a modelování. Jeho sochařský talent jej přivedl na UMPRUM k prof. J. V. Myslbekovi. Svá studia ukončil roku 1892. Podnikl studijní cesty do Německa, Paříže a do Itálie a od roku 1894 byl již řádným učitelem UMPRUM. Roku 1899 tu byl jmenován profesorem. Roku 1901 obdržel rytířský řád Františka Josefa I. Kromě činnosti v Sokole a MÁNESU se stal zakládajícím členem Národopisného muzea, členem IV. třídy České akademie věd a umění a činovníkem kuratoria Moderní galerie. V MÁNESU se…

V roce 1996 dožil by se 80 let známý pardubický rodák, vynikající lékař - kardiolog, v mládí i velmi úspěšný sportovec, prof. MUDr. Jindřich Černohorský. Narodil se v Pardubicích v roce 1916. Mládí prožil v Pardubickách, kdy byl jeho otec za první republiky starostou. V roce 1935 maturoval na pardubickém reálném gymnáziu. Již jako středoškolský student byl i velmi nadaným sportovcem. Hrál dobře kopanou za dorost SK Pardubice, vysoká postava a mohutný odraz ho předurčovaly pro atletiku, ale hlavně pro volejbal, kterému se věnoval s mimořádným úspěchem v Sokole Pardubice I po plných 15 let. S výbornou partou, hlavně studentů, i přes svá studia na vysoké škole v Praze dosáhl mimořádných úspěchů, když družstvo Sokola získalo v roce 1939 nejen titul mistra Čech, ale i v září v Brně titul mistra protektorátu. Rok 1939 byl pro Jindru nejen…

Narodil se v Rokytnu u Pardubic dne 31. prosince 1894. Započaté studium na učitelském ústavu nedokončil, ale jako tehdy nejeden mladý muž se rozhodl odejít do Ruska. Tam ho také zastihla 1. světová válka. Neprodleně se jako dobrovolník přihlásil do ruské armády, kde sloužil u 215. pěšího pluku. Protože se v té době v Rusku z krajanů tvořila i česká jednotka v rámci ruské armády (ČESKÁ DRUŽINA), již v září 1914 ho nalézáme i zde. V práci I. Urminského1)je o našem krajanovi řada užitečných informací včetně podobizny i záběru J. Skály u letadla. V armádě za 1. světové války vystřídal řadu funkcí, a to jako tlumočník u 1. finské divize (1916) nebo jako účastník kurzu praporčíků v Moskvě (1916). V následujícím roce velel rotám u 1. čs. střeleckého pluku. Konečně v roce 1918 přišel k nově tvořícímu se leteckému oddílu čs. vojska na Rusi. V té…

Má protektorátní „kariéra" byla zahájena mým návratem za studijního pobytu v tehdy už okupovaném Norsku začátkem června 1941. K návratu z Norska, kde jsem měl zprvu stipendium a pak si vydělával jako metař nebo topič, mne přiměly dopisy z domova, že se matce nedaří dobře. Sotva jsem dojel, hned jsem se od známých dověděl, že bych měl co nejdříve získat jakékoli zaměstnání, abych předešel „totálnímu nasazení" v rajchu. A tak jsem velmi brzy nastoupil do zaměstnání na pardubických jatkách jako „člověk pro všecko". Nejdřív jsem pracoval jako pomocný úředník, psal „bolety", kde byl zaznamenán každý poražený kus, jeho váha atd. Když byl velký přísun jatečních zvířat, střídal jsem občas svého nadřízeného jako „úředník vážný", cvičil jsem se v odhadu hmotnosti jednotlivých kusů, aby vážení netrvalo dlouho, protože zvířata byla neklidná atd.…

Jaroslav Lonek je významnou postavou našeho letectví. Přesto některé momenty jeho života jsou veřejnosti takřka neznámé - platí to především 0 jeho mládí a službě v čs. vojenském letectvu. 1. Mládí a rodina Jaroslav Lonek se narodil 22. 12. 1904 v Chrudimi. Stalo se tak v čp. 185/111, kde Lonkovi tehdy bydleli, za asistence porodní báby Jany Jindrové, taktéž z Chrudimi. 8. ledna 1905 proběhl křest, který provedl kaplan Karel Mikulecký. Jaroslav byl nejmladším dítětem poštovního kontrolora Josefa Lonka a Marie Lonkové, rozené Šelové. Z matčiny strany pochází ze známé stavitelské rodiny Šelů, kteří působili ve Žlebech u Čáslavi. Jaroslavův pradědeček Michal Šel, dlouholetý žlebský purkmistr, prováděl v minulém století rozsáhlé romantické úpravy zdejšího zámku pro Vincence Karla Auersperga. Dědeček Emil Šel zde postavil pseudogotickou…

- 2, část - Až potom teprve další tři měsíce byla soudní vazba a to už každý mohl sedět na polštářku, V soudní vazbě byl už celkem klid. Vyšetřování bylo pomalu skončeno. Až před koncem (před soudem) jsme chodili učit se, co a jak máme mluvit Ještě při cestě k soudu do hotelu Grand mně referent Standa říká: „Běda, kdybys mluvil něco jiného.* Sliboval, že hned po soudě budu moci mluvit s manželkou. Ale ono vše tak rychle a jednoduše neslo.

„Ten však, kdo píše verše a vymýšlí si všelijaké pošetilosti, je ztracen už navždy. Ten se propadá a propadá, až pak zahyne v nějakém nepožehnaném koutě jako prašivý pes."1) Tato metaforicky nadnesená slova najdeme v rodopise Jaroslava Durycha „Kouzelný kočár" v pasážích, kde píše o svém otci, kterého podobně jako matku nestačil příliš poznat, protože v jedenácti letech svého věku úplně osiřel. Ve staré části městského hřbitova v Pardubicích nalezneme zanedbaný hrob se zbytkem pískovcového pomníku s černou deskou, na níž je stále zřetelný nápis: Václav Durych, zasloužilý redaktor a buditel 2>V duchu své křesťanské víry zde od doby svého pozemského skonu 27. 12. 1897 (a nikoliv 25. 12. 1897, jak je na desce chybně uvedeno) na své Vzkříšení čeká otec velkého českého spisovatele katolické orientace Jaroslava Durycha.

Konzervátor Boža Dvořák sehrál nezanedbatelnou roli v po desetiletí se táhnoucí kause sledující úsilí o záchranu hradu Kunětická hora.1* 18. června 1881 zakoupil pardubický velkostatek spolu s Kunětickou horou vídeňský velkoprůmyslník Richard Drasche, svobodný pán z Wartinbergu. Naděje vkládané Muzejním spolkem i celou, na ochraně památek zainteresovanou veřejností v uměnímilovného Drascheho se nepotvrdily. „Nejen, že neustáno za něho v lámání kamene pod samými zdmi hradními, ale přes hranice vytčené c. k. úřady… pokračováno v lámání pro nepatrný zisk z tohoto plynoucí tím horečněji".2,Jak okresní zastupitelství, tak i městská rada Pardubic tomuto nerostnému drancování nejenom že nečinně přihlížely, ale sami se i nepřímo spolupodílely. A to tak, že vylámaný kunětický kámen odebíraly a následně použily ke stavebním účelům a k dláždění…