Zprávy KPP

Pro český a slovenský národ byla doba první sv. války obdobím národně osvobozeneckého boje, válkou Čechů a Slováků s Rakušany a Němci, bojem Slovanů s Germány. Tento zápas měl svou politickou část v čele s vedoucími představiteli České (později Československé) národní rady^prof. filozofie T. G. Masarykem, Edv. Benešem a Slovákem - jistý čas působícím ve Francii a Itálii - M. R. Štefánikem. Už na samém počátku války - v srpnu 1914 - se ve Francii, která se bránila pronikání armád vilémovského Německa do země, a v carském Rusku, které vstoupilo do války, aby pomohlo slovanskému Srbsku na Balkáně, vytvářely české dobrovolnické jednotky. Ve Francii ponejvíce z řad tam žijících českých a slovenských dělníků - krajanů, v Rusku pak se tyto jednotky formovaly z podnětu českých krajanských spolků z řad hlavně na Volyni a na Ukrajině usedlých…

V mimořádném čísle Zpráv KPP vyšel v r. 1995 můj článek o archeologickém výzkumu v Pardubickách. Poznatky z tohoto výzkumu uskutečněného v letech 1993-4 se dají shrnout do několika bodů: 1) Na ploše severně od hřbitova se rozkládal okraj vesnice Pardubic, která existovala již nejspíše ve 12. století. Vedle sídlištních objektů a nálezů zde byly zjištěny i objekty výrobní (kovolitectví). 2) Tato část sídliště zanikla ve 13. století výstavbou kostela. Jeho plánovaná podoba měla být dvouprostorová (presbytář a loď). Z nějakého důvodu však k dokončení celé stavby nedošlo, byla postavena a delší dobu fungovala jen jeho východní polovina. 3) Okolo i uvnitř kostela se pohřbívalo. Hrob č. 2., umístěný v kostele, je datován denárem raženým v první čtvrtině 13. století.

Ve Zprávách KPP č. 11/12 – 2008 shrnuje Dr. J. Kotyk poznatky k historii pardubického gestapa. Ve výpovědi příslušníka gestapa Huberta Hanauska je mj. uvedeno, že „Dále jsem zatýkal jistého cukráře za Viaduktem na Skřivánku“. K tomu bych chtěl doplnit některé podrobnosti. Totiž na sklonku 50. let jsem pracoval v tehdejším národním podniku Východočeské chemické závody Rybitví, RY 34. Tam se mj. vyráběl PAS (kyselina p-aminosalicylová). Byla to účinná látka pro lék proti TBC.

I. V létě 2006 mi zapůjčil p. Radovan Píša zajímavé archivní doklady z pozůstalosti paní Marie Horákové-Záleské (1911 – 1989), které sepsala roku 1971 pro potřeby ČSPB v Pardubicích a její historicko-dokumentační komise, jíž tehdy předsedal MUDr. Karel Jičínský. Vzhledem k tomu, že z dokumentů lze výborně rekonstruovat činnost bývalých významných odbojářů proti nacismu po r. 1945, rozhodl jsem se tuto dokumentaci zpřístupnit pardubické veřejnosti a interpretovat ji jako historik. Tyto dosud neznámé dokumenty pomáhají totiž osvětlit z nových úhlů atmosféru příprav nezákonných politických procesů v Pardubicích v 50. letech. 1/ Již v roce 1942 – roce heydrichiády – se skupina pardubických odbojářů v čele s Bedřichem Maturou ze Svítkova a známým pardubickým lékařem primářem MUDr. Václavem Horáčkem (nar. 8. 8. 1901 v Mladé…

Klub přátel Pardubicka připravil pro své příznivce v předvečer podzimní části Městských slavností pohled do budoucna. Ve Společenském sále pardubické radnice se totiž v úterý 7. října 2008 hovořilo o budoucí podobě centra města a zejména Třídy Míru. V úvodu však byli přítomní seznámeni s historií dnešní Třídy Míru, která byla až do poloviny 19. století pouze ryze venkovskou čtvrtí s přízemními dřevěnými domky. Následně pak představili své vize na budoucí podobu centra města dva architekti. Dle ing. arch. Ondřeje Teplého trolejbusy na Třídu Míru rozhodně patří a pozornost by si zasloužila spíše náhrada některých dosluhujících a architektonicky nezajímavých domů za nové, aby působila tato hlavní pardubická třída více reprezentativně. Součástí jeho návrhu je dokonce obnovení podobného objektu, kterým byla kdysi židovská synagoga…

Závod byl založen roku 1927 Jaroslavem Habalem. Stal se typickým příkladem firmy, která nejdříve začínala jako opravna se sídlem na Skřivánku (dnes Chrudimská třída) a která si později postavila vlastní dílnu. Specializovala se na opravy elektromotorů, navíjení statorů a rotorů k el. motorům. Dále vyráběla el. motory do síly 4 KW a kompresory. V továrně byla rovněž zaměstnána majitelova manželka Marie Habalová a sestra majitele Ludmila Habalová. V letech 1927 - 1929 vyráběla firma již pod názvem „Habal a Kraus" v halových dílnách, které svými rozměry naprosto nevyhovovaly požadavkům doby. Dílny, aspoň některé její části, se dochovaly na dnešní Chrudimské třídě dodnes. 1928 - 1929 se stavěla nová hala a roku 1929 byla vybudována transformační stanice. Roku 1942 byla přistavěna slévárna, ve které se vyráběly odlitky pro celou svoji potřebu…

1. část. Nemíním vzpomínat na život za dětských let. Bylo v něm dost těžkých chvil. Rodiče koupili domek na Okrouhlíku a tím se uvázali na mnoho let k splácení velkého dluhu. Když jsem dospěl, přičiňoval jsem se též ze všech sil, aby byl domek náš a abychom mohli lépe žít. Dluh byl uhrazen teprve po skončení druhé světové války. Za okupace mně hrozila práce v Reichu, ale ujal se mě vedoucí podniku, kde jsem dělal účtárenskou práci. Pak jsem pracoval, jak se dalo, také za 300,- Kč měsíčně. Dokonce jsem čtvrt roku byl bez zaměstnání. O tom nechci psát, byla to doba nepříznivá pro mnohé z nás. V roce 1942 jsem se oženil a po dvou letech se nám narodil syn Václav. Život náš plynul klidně při poctivém snažení.

1. Studentský prolog 1908 Chceme-li plasticky postihnout neradostné období 50. let v našem městě, nelze zapomenout na 8. březen 1948 v hotelu Grand, kde pardubické studentstvo reagovalo bouřlivě na lži předáků komunistického SČM o studentské demonstraci v Praze 25. února 1948. Uveďme nejdříve svědectví ministra Huberta Ripky z jeho knihy „Únorová tragedie" o tom, co se stalo v Praze: „Zatímco komunisté s jásotem provolávali slávu svému ministerskému předsedovi, rozehnala policie s pobuřující surovostí průvod protikomunistických studentů, který směřoval k Hradu. Když se během dne rozkřiklo, že se komunisté chystají ve velkém počtu jít k presidentovu sídlu, aby na Beneše činili nátlak, rozhodli se studenti-bylo jich na 10000 - zabránit komunistům vniknout na Hrad. Když ke čtvrté hodině na Hrad došli, netušili, že president již…

Tato střední velká obec se nachází na pravém břehu řeku Labe severozápadně od Přelouče a lze ji dosáhnout po silnici z Přelouče přes Břehy ve směru na Kladruby n/L. ve vzdálenosti cca 6 km. Daleko příjemnější je však pěší procházka z náměstí TGM v Přelouči přes městskou část „Na dole" a lávku přes Labe. A to se již nacházíme v rekreační oblasti města na t. zv. Slavíkových ostrovech, což je skutečná oáza klidu, a dále pak pokračujeme pěší cestou kolem vodních ploch Starého Labe až ke vzpomenuté komunikaci Břehy - Kladruby n./L. Tato pěší trasa představuje časovou náročnost asi 3/4 hodiny pohodlné chůze. V dřívějších dobách (do poloviny 20. století) bylo možno také využít lanového přívozu přes Labe v Semíně, a to buď levobřežními Polabinami z Přelouče nebo od železniční zastávky ve Lhotě pod Přeloučí.

Ve Zprávách KPP 9-10/1996 se objevila výzva k pomoci ve shromažďování údajů o některých pardubických osobnostech. Trochu mne překvapilo, že mezi těmito jmény se objevilo i jméno ředitele pardubického cukrovaru Františka Vambery. Vzhledem k mému badatelskému zaměření mne postava ředitele Vambery zajímá v poněkud zúženém pohledu, a tak mohu k němu připojit jen několik spíše nesouvislých poznámek. Přeci jen jsem se však (při studiu začátků létání v Pardubicích) s jeho jménem několikrát setkal. Nejstarší údaj, jaký jsem nalezl, pochází ze Slavnostního listu ku sjezdu bývalých žáků reálné školy v Pardubicích, ze srpna roku 1887. Zde je mezi absolventy VII. ročníku školního roku 1877-78 uveden „Vambera František, technický adjunkt cukrovaru v Pardubicích." Absolvoval tedy školu v době, kdy snad pro nedostatek prostředků nevydávala výroční…