Zprávy KPP

?Sametová revoluce? probudila minulost. Starší generace ožila - vzpomínky byly silné. Období první republiky, období svobody, volnosti, budování nového státu, rozmachu spolového života... a také sokolství. Jeho obnova začala v nejvyšší složce - Československé obci sokolské- a současně ve složce nejnižší - sokolské jednotě.

Rok 1929 se natrvalo zapsal v historii našeho státu jako jeden z nejčernějších z hlediska povětrnosti a počasí. Lidé v roce 1929 zažili hned několik extrémů. Počátkem roku (především v únoru) abnormální zimy, kdy teplota klesla pod - 30oC a vytrvale se na těchto hodnotách držela. Dalším extrémem byly nebývalé vysoké teploty (zejména v prázdninových měsících), spojené s dusnem a častými bouřemi. A konečně je rok 1929 spojován také s největší větrnou smrští, která počátkem července zasáhla nejen Pardubice a znamenala pro většinu území naší republiky (Čechy a Morava) velké materiální a v nejposlednější míře i lidské ztráty.

Když T. G. Masaryk, již jako prezident, navštívil Pardubice roku 1922, požádal jej 24. září na radnici předseda Okresní správní komise J. Urban, ?aby škrtl ze své paměti neblahou vzpomínku na Pardubice z minulosti, utkvěla-li v ní.? Prezident reagoval: ?Já nemám co škrtat, já jsem si nic nezapamatoval a nebudu proto nic škrtat.?1)

Významným okruhem zájmu starosty Josefa Prokopa byla výstavba města, jeho rozšiřování, ale zároveň kulturní povznesení. Na konci 19. století se naskytla možnost stavebního rozšiřování v okolí starého města, konkrétně v jižní a západní straně v okolí Pernštýnského náměstí. Bylo to umožněno zrušením kasáren v tomto zmiňovaném pásmu a jejich lokalizace do prostoru na Palackého třídě.

Dějiny objektu Roku 1507 velký požár zachvátil největší díl obce v hradbách (Sakař, Dějiny I/1, str. 53). Po tomto datu (o případném poškození objektu nemáme zpráv), zde byl (od r. 1516) Martin Boukal, postřihovač, který o sv. Havlu platil 1 gr. (Urbář z r. 1500, fol. 247 a).

Ministerstvo kultury zveřejnilo koncem srpna roku 2000 seznam jedenácti památek, které chce stát v příštích jedenácti letech prosadit do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví Organizace OSN pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO). Na prestižní soupis se z východočeských památek dostal pouze skalní sochařský soubor barokního mistra Matyáše Bernarda Brauna v areálu Betlém nedaleko Kuksu.

Autory architektonického návrhu stavby jsou Ing. arch. Soběslav Macas a jeho syn Ing. arch. Petr Macas. Cílem projektantů je bezkolizní zapojení do organismu města a Masarykova náměstí, odstranění nepříznivého dojmu z vyčnívajícího objektu při pohledu z třídy 17. listopadu, kultivace administrativní budovy výtvarnou a zpříjemňující formou, zajištění výrazně vyššího standartu ?obyvatelnosti? obchodních a administrativních ploch formou vnitřních zahrad a zelených střech. V neposlední řadě se jedná i o vyřešení odpovídajících standartů pro návštěvníky i zaměstnance odstavných a parkovacích ploch, odstranění hluku a skleníkového efektu.

Historie pardubického letiště, umístěného v katastru Popkovic, se začala odvíjet v roce 1930, kdy byly vykoupeny pozemky a zahájeny přípravné práce. Koncem září 1932 bylo letiště schváleno komisí Ministerstva veřejných prací. Modernizace letiště pokračovala a v roce 1937 byl postaven moderní hangár, dílny, garáže, klubovny a kanceláře.

Dne 27. června 1950 byla rozhodnutím československé vlády zřízena ?Vysoká škola chemická v Pardubicích?. Prvním děkanem byl v letech 1950-1951 prof. RNDr. Vilém Santholzer, DrSc. V listopadu 1953 se status školy změnil a nařízením vlády vznikla ?Vysoká škola chemicko-technologická v Pardubicích? (VŠCHT) v čele s rektorem. Prvním rektorem se stal tehdejší doc. Ing. Dr. Jiří Klikorka. Tím byly položeny základy k nejvyššímu stupni vzdělávání ve městě Pardubice.

V městské části Pardubic II Polabiny - Cihelna žijí - nedaleko od sebe - dva devadesátiletí lékaři, členové základní organizace Českého svazu bojovníků za svobodu č. 4. První z nich je MUDr. Josef Krynický, nar. 23. 10. 1909, původem volyňský Čech. Místem jeho narození je ves Kupičov blízko Vladimíru Volyňského (záp. Ukrajina), kam mladý J. Krynický chodil do gymnázia, potom studoval na lékařské fakultě ve Varšavě. Od 27. 4. 1944 voják Čsl. armádního sboru v SSSR, známý frontový lékař, který se přes Duklu, Liptovský Mikuláš a Vrútky dostal po 9. květnu 1945 do Prahy. Tento devadesátiletý major čsl. armády v. v., nositel Čsl. válečného kříže 1939 a jiných vojenských i civilních vyznamenání žije tu se svou ženou Libuší (n. 1919) v relativním klidu, ne však v odloučenosti od denních starostí lidí, kteří v pardubických Polabinách pobývají.